Žijem jen jednou!

Přišlo nám vhod, na cestě ze Starého Kolína (Kukulína, jak říká Poly), že cesta vedla přes Slavníkovské hradiště, na jehož základech mohli spočinout naše zadky. Neohroženě jsme překonali Cidlinu, přestože původní kamenný most byl stržen pod záminkou opravy a namísto něj se nabízela jen dřevěná lávka pro pěší. 2kolo přejelo jako tank po mostě.
Další zastávka, nedaleko, tentokrát na pivní občerstvení u Tondy na soutoku. Zíráme do vody a kolem. Pozorujeme, jak nad naše 2kolo, vyhazuje pán se šedivými vlasy pravou nohu, opírajíc se přitom o dřevěné hole s poutkem z motouzu. Pak 2kolo obchází ze všech stran. Znovu přehazuje nožku přes sedlo, až skoro nasedl. Začíná vyprávět...
...na dvojkole se manželkou, která s nim "na kole jezdí celej život", projel snad všechny evropské metropole. Má dokonalý přehled o tom, kde kolo zaparkovat, jaká je kde kriminalita a jak se všude domluvit německy. Všecka kola i dvojkola si - coby emeritní strojní inžinýr - navrhoval sám.

Pánovi je přes osmdesát, ale stojí rovně jako svíčka. "Pracujete oba?" Jo, naštěstí ano (zatim)", odpovídáme. "Všecky peníze do toho dejte! Žijem jen jednou!" loučí se, když začíná kapat, a odchází se svojí paní a samo-domo hůlkama k Poděbradům.