Zazitky z gruzinskych kopcu

Orientovat se v G. vyzaduje jeste vetsi improvizaci nez v Turecku. Prestoze mame mapu, jsou v ni treba cesty, ktere v terenu neexistuji, nebo naopak jedeme podel siroke reky, o ktere v mape neni ani zminka. Z Vardzii jsme se tedy vratili na rozcesti a pekne si to v jednom dni objeli, Poly hrdina rano sotva slapal a presto splnil normu. Vcera jsme se posunuli k Tbilisi pres horskou plan podel tri jezer, dnes jsme - po puvodne neplanovane trase - projizdeli pres zalesnene kopecky typu Mala Fatra. Kazdopadne spime pred branami Tbilisi (resp. na kopecku nad mestem), kde se nas vylet symbolicky obraci zpet k domovu. A nutno rict, ze chvilkama zatlacime stin stezku po rodne hroude, teda Poly ne, ale Kaca jo, kde je chladek, maminciny buchty a tepla sprcha.
Ale rozhodne si nestyskame, kazdy den nam prinasi nove i opakovane zazitky. Tak napriklad vcera nam pritulny psik pri honicce utrhl popruh od cyklobrasny, dale jsme poprve ochutnali moruse, stromove jahody, a to v bile i cerne variante, obe jsou velmi chutne. Dale jsme potkali starou zelvu jako maji Reznickovi, Dimitrije, co taky jezdi na kole po svete a nas pozval k bratru Vasiljevu, jehoz jsme bohuzel nenasli. V Turecku nas zvali na caj, tu jsme obdrzeli jiz dva chleby. Slapeme statecne a plnime normu cca 70km denne, podel jezer to bylo 88km. Prekonali jsme nas rekord z Vysociny v rychlosti z kopce (63km/h) hodnotou 73 km/h.
Tradicnim koloritem dne je lepeni zadni duse. Vetsinu trhlin si ale zpusobujeme "sami", kdyz duse nezvladne rychle tempo a brzdne teplo a prorazi se o rafek. Pokusili jsme se pacienta oblepit zdejsi leukoplasti, snad to zas na chvili pomuze.
Zitra mame v Tb. 2 bojove ukoly: sehnat dalsi vyhovujici duse a lepidlo plus listky na trajekt. Pak pokracujeme smer Poti.
Mejte se tak dobre, jako se mame my.
PS. Foto kapitan 2kola jeste zije, spi 12hod denne a odmita vstavat, lenoch.