sobota 5. července 2014

Prvních 500 za námi

Expedice 2KsV se hlásí od Sweinfurtu, neboli svinskeho brodu, jak jsme si název dalšího velkého města na Mohanu pro sebe přeložili. Pokračujeme zdarne kupředu, nikdy zpet, po malých kouscich, z každého km máme radost, tendence je vzestupna, takže paráda.
Jsme takoví tandemovi sprinteri. Dlouho připravujeme akci a odpocivame, ale pak když Maru usne, slapeme do pedálů jak zběsilí. Toto úsilí se nám vyplatilo, dnes 59, včera 58 km. Včera jsme si prohlidli historicky Bamberg. Město je to příjemné malé, u řeky, centrum opravdu hezké, ale trochu baby unfriendly. Uhnizdili jsme se tedy s kebabem a Maří na schodech kostela. Maruska si mezitím svými kousky a cukrbliky od trhovkyne vyzebrala banan, bohužel u plinek a vyziv v drogerii se nám podobný kousek již nepovedl. Další vec, kterou Marus dostala, byla zmrzlina, její první v životě, a sice od německého důchodce v Biergarten, kde jsme se zastavili, abychom zhlédli zapas Německo:Francie a okostovali německé pivo. Zápas sice Němci vyhráli, ale pivo Poly v parnu vytáhl skoro na ex, řekl, že je to taková vodicka a za dva kousky jsme zaplatili 5 ojr, ani jsme nemrkli. Tím stížnosti na zdejší drahé poměry nekončí: chleba 3 E, houska v přepočtu 10 Kč.
Naštěstí se na nas dnes usmalo štěstí a do cesty nám prisly nečekane ovocné zne a z nás se pomalu stávají fruchtariani. Začalo to večer, když jsme kolem 20.h.  hledali, kam v mestske aglomeraci hlavu složit. Co čert nechtěl, na Mainradweg jakýsi nadsenec  vybudoval rakosove bludiště/labyrint, kde se parádně schovalo naše teepee a jako bonus Kaca nacesala pytlík rybízu a hrst malin, kt. tu byly vysazeny tez. Když jsme rano pokracovali, zjevilo se u cyklostezky opuštěné jahodove pole (nevadi nám, že jsme paberkovali již ty druhé horší jahody, nabrala jsem plný pytlík) a pak ještě spadane zrale švestky v sadu. Tak máme plná břicha sladkého ovoce a hned lepší náladu, že je to přeci přátelská země, ten Dojcland.
Dnes jsme se svezli privozem, coz byl zejména pro Marusku zážitek a pokračujeme krajem, nyní již plným mohutných vinic na svazích směr Wurzburg.
Ze zdejších energetických reálií jsme si všimli jedné Atomkraftwerk, pod níž jsme spali a zřejmě byla v provozu. Jinak se tu ale velmi často točí vrtule, a to i ve zdánlivém bezvětří, a na třetině střech jsou panely, teplovodni, nebo fotovoltaicke. Také jsme potkali korenovou čistírnu odpadnich vod.
Co se mi též líbí ze zdejsi ekonomiky, jsou hrde nápisy živnostníků. Tak například: Peter Neumann, Musikunterricht, Ulrika Fritz, Steuerberaterin, Hans Muhle, Sudobst und Gemuse...věřím, že jednou budu mít taky takovou cedulku v Podkozi, napr. Rodina Polackova, kozí sýr a jogurt.
Foto dokumentuje nasi večeři ve stanu, kucharem je Poly a zastavku ve Sweinfurtu.

Žádné komentáře:

Okomentovat