I bez znaceni jsme celkem dobre nasli cestu od nasich kamaradu vcelaru pres roztomile vesnicky s jeste roztomilejsimi psiky (pro tyto pripady vesim na riditka pohotovostni sacek s kameny) az do mensiho centra Arpacay. Cestou jsme potkali tureckou svatbu, nebo pohreb v autech, ale asi to prvni, pze troubili a z okynka nam hodili bonbony. Radej bychom meloun, ale aspon neco. Horsi jsou ta auta, ktera zastavi, aby se s nami vyfotila a nic z toho. Naposledy jsme takovou atrakci byli pro iranske panicky, zde nezahalene. Nekdy nas taky foti za jizdy na iPhony, ty mame ze vsech radi nejmene.
Ale zpatky do Arpacaje, kde se sebehlo snad cele mestecko (ve vuni tureckych kolinskych jsme si na chvili uvedomili, ze nas pach tak pritazlivy neni, ale co, jedem se vykoupat) a hostili nas cajem a susenkama. My zas na oplatku udelali velky nakup ve zdejsim marketu, kebab neni, je nedele. Chteli jsme si za vsi v klidu snist merunky a zas prisel starsi pan a ucil nas je s dulezitym vyrazem jist, aniz by vytekla stava, a pak na silnici roztloukat pecky, abychom ziskali cenna jadra, jinak pry dost draha.
Jezero Cildir objizdime ze zapadu, cesta je tu horsi, ale civilizace mensi. Jezero je uchvatne, ve vysce skoro 2000 m.n.m., chechtaji se tu rackove a pase se tu mnozstvi dobytka, piskaji pastyri...spime u jezera, konecne trochu zima a muzem pouzit to teple obleceni, co vezem.
Ve meste Cildir jsme pod zaminkou nabijeni fotaku navstivili kebabarnu a cukrarnu a vypili asi 8 caju (ne, z cajove zavislosti se tu nejspis nedostanem, turecky cerny caj je proste skvely a podava se vsude).
Chteli jsme jet puvodne na nejblizsi prechod Aktas, ale je kapali, tj.zavreny, coz je smula, musime o 100km dal na Posof.
Porad jsme dost vysoko. Dnes dalsi objev: prvni turecky les, pravda, je to vysazena monokultura borovic, ale i tak se nam libi, sisky navic sbirame jako palivo do drivkace.
Spime za mestem Damal, vyska 2060m.n.m., na hranici je to asi 40km, doufame, ze prechod do zeme velkych nosu zitra probehne hladce.
PS. Ve volnych chvilich Poly lovi hady, budu z nich mit kabelku :-)
úterý 12. června 2012
Jezerni cestou a pres Maly Kavkaz na hranici
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat