neděle 10. června 2012

Pres hory do majestatneho Ani na Hedvabne stezce

Po vcerejsi drine se nam moc nechtelo vstavat. Vyjizdime do hor mezi pastevce, vesnicky a krasne horske louky. Poly recykluje zlomenou pastyrskou hul (jedine drevo siroko daleko) a vari ryzi s Vitana rajskou, prisla nam dost k chuti. V dalce uz vidime zbytky starodavneho centra Ani na Hedvabne stezce, ale jeste chvilu nam trva, nez k nemu najdeme cestu. Nevadi, tady v horach jsou krasne visky... hlinene, chudobne, kamene, vsude drubez, dobytek, oslici, kone, usoplene deti a kravska hovna (jedine palivo).
Ani zalozili Gruzinci a Armeni, ale vykopali tu nalezy starsi nez doba po Kristu. Bylo to vyznamne obchodni centrum na Hedvabne stezce. Predstavit si ho muzete jako Prazsky hrad, ale asi 5x vetsi, lezi mezi kopci na ricnim kanonu. Kdysi to muselo byt pulzujici mesto plne obchodu, zabavy, vojaku i knezek lasky. Dnes tam najdete masivni obranne zdi a veze, vse z kamene. Zachoval se ale puvodni gruzinsky kostel a katedrala, je tu i mesita. Turci mesto dobyli pozdeji a o jejich soucasne sprave mame lehke pochybnosti. Kdo by to chtel videt, mel by si pospisit, pze za par (desitek) let uz to mozna spadne vsecko. Kdyz jsme stali v katedrale, ktere se zritila kopule, a presto tu znela ozvena a na zdech prosvitaly puvodni vyjevy ze zivota svatych, behal mi mraz po zadech. No, asi budou lepsi fotky az dorazime do civilizace.
Mraz po zadech mi behal jeste jednou, kdyz se nam pres cestu proplazila metrova zmije turecka.
Jedeme na sever a podnebi se meni. Prvni dest v Turecku a hned bourka!
Hledame utociste v mesite. Staresinove, co prave dokoncili vzyvani allaha, nas ochotne schovaji nez prejde nejvetsi prutrz mracen. Vyzvidaji, jestli jezdime na naftu, nebo benzin, ale marne hledaji na 2kole motor.
Orientace na tureckem venkove se neobejde bez spoluprace s mistnimi, coz s sebou nese riziko rozzurenych psu. Kacka se vyzbrojuje sutry, kez bych umela lepe mirit. V akci palim jednou rukou vzad a druhou masiruju klakson, diky, Bobo, nohama slapu jak zbesila. Zatim jsme vzdy pejsky odradili, ale doufam, ze nas nepotkaji v kopci.
Vecer jsme trochu zbloudili, vytahujeme kompas a mirime po polni ceste na SZ. Pozvani na caj k vcelarum neodmitame, vyklube se z nej skvela vecere a bezpecne spani. Bratr zdejsiho azerbajdzanskeho pracovnicka byl 8 let v CSSR jako posadka, tak ozivujeme rustinu.
Dnes 68km, jeste tak 2 dny a dame Turecku Gule gule (pozdrav pri louceni).

1 komentář:

  1. Tak vzhůru do hrdé Gruzie. Vodka poteče proudem, aby pak byl Poly schopen vlézt na to kolo:)

    OdpovědětVymazat