neděle 13. července 2014

Máme 1000 km

Expedice 2KsV se nachází pred Kolínem, prave děláme pauzu a jíme tureckou chalvu a turecké sušenky na oslavu našeho 1000. uslapaneho km. Na to,že na začátku to vypadalo, ze budem do týdne zpátky, je to pro nás docela úspěch. Siestu přerušila až  prutrž mračen, útočiště jsme našli pod velkým balkónem.
Nyní máme v plánu se usidlit v kempu před Kolínem, provest dukladnou týdenní očistu a zítra se posunout zas kousek vlackem někam k Duisburgu, resp. asi 100 km před NL hranice. Pozn. Spíme u Rýna, v kempu chtěli 19 eur, vlakem snad dojedeme asi 60 km před hranici. Tam musíme sehnat mapu a podle ní zamířit skrz Holandsko k severu.
Nálada je dobrá, počasí přeje, slunce nepali, ale je teplo. Občas zaprsi, nyní vydatně. Noclehy jsme zatím vždy našli obstojné, být to vypadalo hodně mizerné, kdyz jsme vpravo měli Ryn, vlevo silnici a nepřekonatelnou železnici. Člověka může těšit, že jede Obere Mittelrheintal, což je velmi romanticka krajina chráněna UNESCO, ale když kilometry není vhodný plácek na postavení stanu, leda by visel v korune stromu, je to dost nepříjemné. Poradili jsme si ale vždycky, i tentokrát. Zahrnuli jsme do vesničky u hlavní silnice a zde se vykempovali na blízké rovne loucce...žádný nerudny dědek tentokrat nepřišel se slovy weg in 30 minuten, oder Polizei. Poly říká, že to naše táboření by naopak mělo být povinné, nic po nás nezůstane, kromě skrytých hromadek v lese, a naše praktická spotřeba činní několik suchých vetvicek na drivkac. Jedinou nepříjemnosti našeho táboření u vody je slimak. Vpodstatě na nás útočí, takže musíme dokonale zavírat brašny v predsince a schovávat jídlo do stanu. Ale asi pořád lepší slimak než medved, i když Kaca by z grizzlyho měla menší odpor.
Projeli jsme tedy romantickým údolím kolem Rheinu, kde na každém kopci ční nedobytny Burg, či Ruine. Na řece jezdí obrovske lodě, prevazne nákladní s kontejnery, nebo uhlím, ale i výletní parníky. Některým naší cestovní rychlosti kolem 20km/hod i stacime (do prvních terénních nerovností a zatacek). Na svazich tu pěstují vinnou revu, to je tradice a hlavni kšeft. Když je někde unesco, jsou tam i Japonci. Vesnice tvoří krásné hrazdene domečky.
Projeli jsme Koblenz, která má název od soutoku 2 řek Mosel a Rhein, nad nimiz se tyči hrdý Vilém I. a jezdí lanovka na hrad, opět spousta Japonců, byt se spíše jedna o kout německého nacionalismu (Deutsches Ecke), nechvalně proslulého. My jsme v Koblenzi podpořili opět tureckou menšinu velkým nakupem v tureckem supermarktu, kilo červené čočky, kilo bulguru, ad. a pekárny (baklava). Bude-li od včel v Podkozi med, naučíme se ji taky vyrábět ;-)
Dnes tedy Bonn, bývalé hlavní město, historicky z něj mnoho nezůstalo, ale narodil se tu L. van Beethoven. Také jsme jeli kolem mostu v Remagen, z kterého uz ční jen pilíře, kde Spojenci vstoupili v březnu 1945 do Německa.
Co se týče místního obyvatelstva, moc kontaktu nemáme, lidí ochotně radí, když stojíme někde s mapou, občas se nějaký cyklista dá do reci, pro ostatni jsme atrakce, ale vždy to ma svůj jasný začátek a zejména konec, žádné kamaradickovani, natož pozvání ;-)
Nezijem si ale špatně. Jedem si kam chcem. Ochutnavame různé druhy kebabu. Maruska si taky leze kam chce. Taky si ji co chce, nejradši sama a rukama. Stavíme si, kde se nám to líbí a tak si i spíme. Snad nám tak to dlouho vydrží...

2 komentáře:

  1. Sláva nazdar výletu! Máváme z Jeseníků a držíme palce. Markéta a David

    OdpovědětVymazat
  2. Ahoj, vypada to, ze se vylet dari. Jen tak dal!! Zdravi Ada

    OdpovědětVymazat