Naposledy jsme se hlasili z Amsterdamu, nadšení zdejší svobodou a pohodou. Přejedli jsme se tu holandskymi hranolky a v parku se aspoň na chvíli stali součástí této kosmopolitní společnosti. Večer jsme ještě u Haarlemu našli krásný rodinný kemp, kde Marenka z mola pozorovala ptáky, Jenže jsme narazili, a to dost tvrdě. O pouliční sloupek. Jednou to přijít muselo. Nejprve se nic nedělo, ale postupně se nás vozicek začal hroutit. Polamalo se kolečko, stred a teď je to ve stavu, že se nedá jet dál. Včera jsme ještě s pomocí Boží najeli rekord 88 km a skoncili na farme u milého zubaře. První pozvání a dokonce i BBQ a jahody se šlehačkou. Žádný cykloobchod zde ve městě nám nedokázal pomoct, a proto čekáme nyní na vlak do Groningenu, kde prodávají vozicky Croozer, kde se definitivně ukáže, zda muzeme doufat ještě v nějaké naslapane km. Naše polamane kolečko je i pro cyklistickou velmoc Nizozemí oříšek.
Jinak jsme že zdejsi cyklistiky nadšení. Zakoupili jsme podrobny atlas, podle nejz můžeme jet kamkoliv. Systém je tu jiný než v CR. Páteř tvoří křižovatky znacene čísly, knootpunkte, takže se jezdí od křižovatky na křižovatku. My vyuzivame zemské cyklostezky, tzv. Landelijke Fietsroutes, LF. Vedou prirodou ponejvic a pres celou zemí. Z Amsterdamu jsme po nich dojeli přes 30 km most přes moře, tzv. Afsluitsdijk až do krásného přístavu Harlingenu. Cyklista tu má jednoznačně přednost před auty, dokonce i chodci, takže jedeme plynule, nyní už bohužel ne.
Marenka byla poprvé u moře. Byl to zážitek pro všechny. Dávala si písek na hlavičku, lozila v písku, pozorovala vlny vody. Vyklubaly se ji 3 horní zoubky, tak už leccos pokouse. Nejradši loži po cyklobrasnach, nebo zkouší chodit za ruce.
Zítra uvidíme co dál, máme chuť jet, ale vozidlo ne...
Žádné komentáře:
Okomentovat