Druzba ve svatem meste

Bojove ukoly v Tbilisi se podarilo splnit, mame pekne duse, lepeni (zaplaty jak na autobus) a nedelni listek na lod. Pri nakupu obojiho vznikly vtipne scenky, kdyz Poly a Kaca, obaleni prachem cest a cestovatelskou spinou, zamestnali v nabliskane bance celkem 3 prepazky a  5 fesackych urednic, nez vyridili uhradu penez za lod. Zmenili jsme plan dle aktualnich moznosti a preplavime se z Batumi do Odesy.
Jinak jsme si Tbilisi zbezne prohlidli pri jizde na 2kole, ale provoz tu byl tak husty, ze kapitan mel co delat, aby to vsecko uridil.
I vydali jsme se do Mskhety, svateho mesta, kde jsme si prohlidli dva UNESCO kostely, pravoslavne chramy. Svati z obrazu na nas mrkali ze vsech stran, ale jako Gruzinci jsme je nelibali.
Vlak do Borjomi mel jet az v pet, bagaz nam hlidali policiste na nadrazi (nadrazaci tu nejsou). Sli jsme se obcerstvit do restaurace, Poly mel strach, ze bude moc turisticka. Nebyla. Dali jsme si khinkali, varene tasticky plnene masem a od vedlejsiho stolu, kde hodovala parta Gruzincu, nam na stole pristal prvni panak. Pripili jsme si za nas i za vas. Jenze nasledovaly dalsi, pak si Gruzini prisunuli i stul, zasobili nas dalsimi khinkali a masem a pripijeli na druzbu. Pak ma Poly okno. Bohuzel, pohledy, ktere snad dostanete, jsme psali prave v teto dobe, no, uvidite a sbad nam to prominete. Kdyz nas na nadrazi videli, rekli, ze musime oddychajet a do vlaku nas pustili az rano, nocovali jsme v cekarne, nebylo to tak spatne, i vodu meli na nadrazi. Zarekli jsme se, ze uz pit nebudeme, ani tu, ani doma, ani jinde, ani kdyz to bude na pratelstvi narodu.
Mame uz celkem malo casu, z Borjomi se snad jeste kousek popovezem vlakem a pak po pobrezi az do Batumi. Listek
(4 hod jizdy, 120 km) stoji 1 lari, to je 12 Kc, to je levnejsi nez poplatek za WC, ale tam jsme si ve vlaku netroufli.
Foto: 1) Katedrala v Mskhete. 2) Poly nocuje v cekarne a oddychuje po druzbe.

Zazitky z gruzinskych kopcu

Orientovat se v G. vyzaduje jeste vetsi improvizaci nez v Turecku. Prestoze mame mapu, jsou v ni treba cesty, ktere v terenu neexistuji, nebo naopak jedeme podel siroke reky, o ktere v mape neni ani zminka. Z Vardzii jsme se tedy vratili na rozcesti a pekne si to v jednom dni objeli, Poly hrdina rano sotva slapal a presto splnil normu. Vcera jsme se posunuli k Tbilisi pres horskou plan podel tri jezer, dnes jsme - po puvodne neplanovane trase - projizdeli pres zalesnene kopecky typu Mala Fatra. Kazdopadne spime pred branami Tbilisi (resp. na kopecku nad mestem), kde se nas vylet symbolicky obraci zpet k domovu. A nutno rict, ze chvilkama zatlacime stin stezku po rodne hroude, teda Poly ne, ale Kaca jo, kde je chladek, maminciny buchty a tepla sprcha.
Ale rozhodne si nestyskame, kazdy den nam prinasi nove i opakovane zazitky. Tak napriklad vcera nam pritulny psik pri honicce utrhl popruh od cyklobrasny, dale jsme poprve ochutnali moruse, stromove jahody, a to v bile i cerne variante, obe jsou velmi chutne. Dale jsme potkali starou zelvu jako maji Reznickovi, Dimitrije, co taky jezdi na kole po svete a nas pozval k bratru Vasiljevu, jehoz jsme bohuzel nenasli. V Turecku nas zvali na caj, tu jsme obdrzeli jiz dva chleby. Slapeme statecne a plnime normu cca 70km denne, podel jezer to bylo 88km. Prekonali jsme nas rekord z Vysociny v rychlosti z kopce (63km/h) hodnotou 73 km/h.
Tradicnim koloritem dne je lepeni zadni duse. Vetsinu trhlin si ale zpusobujeme "sami", kdyz duse nezvladne rychle tempo a brzdne teplo a prorazi se o rafek. Pokusili jsme se pacienta oblepit zdejsi leukoplasti, snad to zas na chvili pomuze.
Zitra mame v Tb. 2 bojove ukoly: sehnat dalsi vyhovujici duse a lepidlo plus listky na trajekt. Pak pokracujeme smer Poti.
Mejte se tak dobre, jako se mame my.
PS. Foto kapitan 2kola jeste zije, spi 12hod denne a odmita vstavat, lenoch.