Stale putujeme Ukrajinou

Od soboty, kdy jsme se z Moldavie vratili na Ukrajinu, jsme urazili pekny kousek - padl i novy rekord 108 km/den. Z urodnych plani a lanu, kde rostla slunecnice, kukurice, pohanka a obili, jsme prejeli do Karparskych udoli, kde se na stranich susi seno, pasou kravy a v lesich tezi drevo. Navstivili jsme pevnost v Chotyni a zajeli si do mesta jmenem Kamenec-Podolskij na dalsi zamek, kt. nam mistni doporucili coby 'krasivy'. Dovnitr jsme ale po zkusenosti z Chotyne nesli - tam Ukrajinci vybirali na nas vkus dost vysoke vstupne a vevnitr nebylo temer nic k videni a uz vubec ne anglicky, spokojili jsme se tedy jen s prohlidkou zvenci. Dalsi den jsme dojeli poradny kus do Cernivcu, take pekneho, historickeho mesta. Za nim putujeme horskou dolinou do mesta Verchovina. Vcera jsme vystoupali dve sedla skoro 1000 m.n.m., vjeli do Zakarpatske oblasti a zacali odpocitavat kilometry do Mukaceva, aktualne 165 km. Cesta uz je krasna, ale jeli jsme i po prachu se sutry, kde asfalt snad nikdy nebyl.
V Karpatech se nam moc libi, vcera jsme po dlouhe dobe spali v lese a dokonce si opekli klobasku. S hygienou jsme na tom relativne dobre, vykoupali jsme se za uplnku v rece. Mistni velke vedro zpusobuje velke poceni, coz vadi zejmena na hyzdich, ale zasypu mame dostatek. Dalsi obtiz, se kterou se potykame, je navrat do zakleteho cyklu 1 den = minimalne 1 pichnuti. Zakoupili jsme dalsi tri duse, jsou lepsi nez ty z Tbilisi a ty praskle jsme si dnes nechali profesionalne zalepit v autodilne. Snad uz na Slovensko dojedem.
Lide jsou fajn, zdravi nas. Jsme prekvapeni, kolik muzu odsud, ale i z Gruzie slouzilo v CSSR - Rusove okupaci asi jen ridili. Bohuzel heslo "host do domu Buh do domu" tu moc nefrci, tak jsme dostali jen pozvani na caj od typa, co taky strezil v Cechoslovakii socialismus. Strava na Ukrajine nic moc, to nejlepsi jsme si zatim uvarili sami na drivkaci: fazolove leco a pohanku s cuketou a lilkem. Chutnaji nam ale pirozky s povidly, nebo bramborem.
Plnime i prekracujeme denni normu 70 km, takze bychom podle planu meli byt v sobotu vecer na Slovensku, na coz se celkem tesime.
PS. Foto: Dreveny kostelik z roku 1780 ve meste Vorochta (BOPOXTA).

Na skok do Moldavie

Nase ukrajinske dobrodruzstvi jsme zahajili novym rekordem: nelenili jsme a najeli 106 km a to navzdory tomu, ze ukrajinske komunikace vedou soutez o nejhorsi cesty na nasi ceste, jsou proste plachoj, to uz rikali kamionaci na lodi, nyni konecne rozumime.
Nakoupili jsme si na trhu v Jampilje a prohlidli jsme si predkrestanske myticke misto Bushu, kde je spousta do kamene vyrytych soch, postav a krizu.
Dali jsme na Olousovo vyzvu a zkusili prejet do Moldavie. Tedy nejen kvuli Olousovi ale taky by to tudy melo byt kratsi a my jsme zvedavi. Prechod pres reku Dnestr spolu s houfy prodavacu malin probehl v celku lehce, uplatky nebyly treba, jen Ukrajinsky pohranicnik si vybral par exotickych minci do sbirky, cimz ochudil Polyho sbirku. Za rekou jako by byl jiny svet, lide veselejsi, vetsi neporadek a nouze, ale abychom Moldavanum zase nekrivdili, nejmene dve zenusky, u nas by se reklo Cikanky, v tech 8 vecer natiraly plot. Jazykove jsme do M. vybaveni dobre- rustinu jsme si jiz znacne vylepsili a obohatili a Poly zna i rumunsky. Dnes jsme tedy pobyvali v Moldavii. Rano Poly vymenil nas vytahany retez, takze zase zabirame z plnych sil,  dnes 84 km. Navecer jsme z Moldavska opet vyjeli, denni exkurze stacila, par lidi se ptalo,jestli mame pistol a varovalo nas pred pitim, nebo dostanem klackem po hlave a kolo bude fuc. Nastesti se varovani nenaplnila -- drzime se abstinence. Zitra chceme navstivit Kamenec-Podolskij a zamirit na Cernovce, nasi branu do Zakarpati. Po strance stravy se nam dari vytecne: dostali jsme 10 vajec, 4 okurky a kopr, zakoupili vytecne briosky a polnim pichem ziskali dve cukety. Take jsme cesali tresne a morusky. Teren je sice kopcovity, ale zatim mirne, nalada v muzstvu tedy dobra. Vsichni lide nam zatim poprali stastnou cestu, Cechy nekteri znaji dobre, rodina, nebo oni tam pracuji.
Tak uvidime, co prinesou dny dalsi.