Privet Ukraina, privet Odesa!

Mozna byste si mysleli, ze plout skoro tri dny po Cernem mori bude velka romantika, to je ale omyl. Na palube se dalo pobyvat jen kratce po usvitu a pred zapadem slunce, jinak se tam varili vajicka. Nase kajuta byla privetiva, dalo se tam 24 hod lezet v mirnem chladku, k dispozici vlastni evropske WC a zatuchla sprcha s teplou vodou, dosytosti jsme si toho komfortu uzili a nekolikrat omyli kstice, sanice i zadnice.
Krome dvou vypasenych Iru a Polaka, vsichni motorkari, jedne nepolibene Nemky a ctyr chladnych Noru tvorili posadku prevazne Gruzinsti a Armensti voditele, tedy kamionaci. Zen zde bylo nepomerne mene a mladych jeste min. Byla s nimi velika legrace, pozvali nas na party v lodnich kajutach, kde bylo
vina, konaku a cigaretoveho dymu hojne (na pozarni detektor staci nasadit plastovy kelimek:-). Ale styskalo se jim po hrejive, zenske naruci. Potom co jeden chlipny kamionak projevoval nadmerny zajem o Kacu, uz radsi porad chodila jen s a za Polym, zde manzelem, jako ovce. Volny cas, kdy se manzel valel v pelechu jako medved v brlohu, vyuzila jako pilna vcelka a usila novou vlajku, neb tu starou jsme zapomneli ve vlaku.
Take jsme dostali 3x denne teplou, vydatnou ukrajinskou stravu. Kaca ji bohuzel druhy den rano vrhla a zbytek dne tisila katar strevni, Poly se od jidla ani prujmem nenechal odradit. Toz dekujeme za svezeni, Ukrajinsky trajekte!

V Odesi jsme si vydechli, ale ne mnoho, protoze je to velke mesto (1 mil. obyv.) a vsude jezdi auta. Prohledli jsme si ulice slavneho mesta, kde se misily kultury, od recke po ruskou a tesili se dojmem, ze mame moznost pobyt v Perle Cerneho more. Necekany utulek pro nasi palatku poskytl horolezecky tabor u more, meli tu vse, zachody, vodu i koupani a rano se na stene poradaly zavody decek v lezeni-ta splhala! Horolezci jsou vsude na svete, krome Pavla Bema, dobri lide, tak jsme tu vklidu a levne prespali. Ukrajina, tedy aspon co jsme z ni zatim v Odese poznali, se spis pocita k Evrope, nez k Vychodu, a tak jsou tu ceny ceske, nebo vyssi, pivo Staropramen, Krusovice a VP Kozel a krasne divky necudne odhalene. Snad bude na venkove lip!

Podarilo se nam ale sehnat 3 krasne mapy u sympaticke ucitelnici, podle nichz jistojiste trefime domu. Vlakem jedeme smer Vinnytsa (jednoduse Vinice), ale vyskocime driv a pres Kamenec-Podolskyj, Cernovce a Uzgorod, tedy Zakarpati, poslapeme uz jen 2kolem domu.

Diky, ze nam pisete a komentujete, vsecko cteme,  mame z toho radost a tesime se na Vas!
PS. Kaca ve vlaku zajistujic 2kolo proti padu.

Vyplouvame z Gruzie

Pri srovnani casovych a cyklistickych moznosti jsme si dojeli do Borjomi vlakem a odsud se dale posunuli k mori take vlakem. V Borjomi maji vyhlasene prameny, ktere kdysi lecily sovetske pohlavary, dnes tam potkate spis mraky ukricenych gruzinskych deti jak behaji s kanystry od pramenu k pramenu. Borjomi lezi v nadherne kopeckovite krajine, pristi nas vylet, jen s batozinou, bude smerovat do zdejsiho narodniho parku.
Z Borjomi jsme se priblizili na zel. krizovatku Khashuri, vlak vzdalenost asi 30 km jede 1.5 hodiny, 2kolo to jede za stejnou dobu.
Pri cekani na pozdni nocni vlak do Senaki jsme si uzili druzby (alkohol my net) a pozorovani nocniho zivota na nadrazi. Vzdy kdyz prijede vlak, nabehnou babusky s taskama a za melodickeho vyzpevovani nabizi svoje zbozi. Jeden typ nas tak vasnive z celeho gruzinskeho srdce zval domu, az to hranicilo s obtezovanim. Kdyz jsme pozvani neprijali, pac nam jel ten vlak, daroval nam 2 teple chleby a kosili, kterou prave sundal, bylo to asi znameni, ze na ni bylo napsano Katherine a on se jmenoval David, byl z nas uplne hin. Kosili teda vezeme dom, pro Polyho na plesovou sezonu. Ten vecer jsme jeste dostali 3 placky chacapuri, takze se nam to cekani na vlak celkem vyplatilo.
Na bicykli jsme pak dojeli po pobrezi z Poti do Batumi. Po ceste jsme si dali slofik pod platany, nez nas vzbudili kolemjdouci chrochtajici pasici. V blizkem potoce piskala zaba, kterou prave ulovila zmije.
More je krasne, ale brehy plne vetvi a odpadku. Tam, kde jsou plaze, se i uklizi. Koupani jsme si uzili dostatecne. Batumi je prijemne primorske letovisko, samy hotel, kolonada, promenada a palma. Potkali jsme tu take prvni ceske a slovenske bratry, proste sem musi kazdy. Navstivili jsme tu take internetovou kavarnu, kde jsme se docetli pomluvy na Moldavii, tama tedy nepojedeme, strkat dolary mistni mafii, to je to posledni, co chceme. Zkusime se svezt vlakem z Odesy do Chernivstku a pak si pekne doslapat pres Zakarpatskou Ukrajinu domu. Tati, jak se jmenovala ta vesnicka, co se v ni narodil deda?
Jo a v Batumi ma nejlepsi kebab jeden Syran, smele konkuruje i kebabu z Keleti.
Uz jsme na lodi. Na recepci, kde pani prideluje kajuty, se podivila, ze nemame okno, takova nahodicka! Povida, ze to neje charaso! Dejte 30 dolarku a budete mit i okynko. Podekovali jsme, mame hotovost asi 1 USD a uplatky a zebrotu nedavame, i tak je kajuta to nejlepsi, kde jsme za posledni mesic spali. Ve stredu rano - po 55 hodinach plavby - pristavame v Ilichevsku.