čtvrtek 24. července 2014

Vlakem a hlavně 2kolem k domovů

Hlasime, že jsme se vcera rozloučili s Holandském, a to prujezdem vyhradne zemedelskou, totálně placatou krajinou, u moře, tzv. poldery, kde se vyskytovaly jen traktory, pšenice, kukuřice, 2kolo a protože nám štěstí prejr tak i mobilní funkcni otevřené sprchy, připravené na hudební festival. Neváhali jsme je využít, být tekla jen studená, Poly propadl hygienickemu šílenství a chtěl si mít pod hadici i vous. Tím jsme se připravili na dnešní jízdu vlakem, byt i tak jsme tu dost exoti.
Vlakový přesun nám sice zabral den, nicméně osobními vlaky naše kolo, bagaz, vozík i my 3 cestovalo pohodlně a víceméně bez zádrhelů. I cena 59 eur celkem pro nás byla prizniva, čekali jsme více. A nyní i dobijime elektrikou.
Nyní vystupujeme v Magdeburgu, odkud je to do Prahy rovná 500km a odhodlaně, vysileni celodenním hlídáním Marusky, se tesime na závěrečné rychloslapani. Uvidíme, jak to půjde, ve středu, či čtvrtek bychom rádi byli doma v Podkozi.
Výlet nám bude chybět, vytvořili jsme si svůj rytmus, s Maří jsme celý den, zviratka, domeček stan, to ji bude chybět. Ale všechna sranda někdy konci a my jsme v Holandsku, inspirovani a zrelaxovani, spredli další cestovní plany. 2kolo potřebuje také dobře ošetřit a promazat. Poly demontoval kotoucovou brzdu, což si u Labe můžeme dovolit, ale v kopcích těžko. Snad bude vítr konečně foukat do zad a podél cest švestky zrát... Jedeme domů...

úterý 22. července 2014

Jedeme dál, toho jsem se nenadal

Vzdycky se najde nějaká možnost, vždycky je nějaká malá cesticka vpřed. Po vlakovém přesunu do Groningenu jsme vypatrali obchod Belga Fietsen (cti belcha, Poly říká blecha), což je něco jako pavilon výstaviště Praha Letnany plne kol, oslovili zdejší Reparatie werkplaats a co se nestalo? Jeden že sympatickych panu nám přislíbil osicku, že ji prý má doma, ze vyráběl vozicek pro vnuka. No a druhý den ji přinesl. A to prosím za hubičku od Kaci. Zakoupili jsme i nové pláště na vozík(aktuálně dotrhavame ty staré), Poly přezul Kaci kolo na Schwalbe Hurikán, provedl servis brzd a vypletu a jedem jak draci.
Zítra budem u hranic s Německem, prejedem z Brem do Magdeburgu a podél Labe jsme příští týden ve st/čt zpátky jako na koni, bude se v Podkozi slavit a vítat. Pojedem snad přes Berkovice. Máme se dobře, dnes bylo zas hezky, byt vitr, Maruska taky, staví se bez držení a občas udělá, zatim spíš náhodně nebo ve stanu pár krůčku. Narostly ji zuby, 3 nahoře, další se klubou. Ji s námi, nejradši zloutek, bulgur, okurky, rajčata, jogurt, chleba. Dnes nás hodinu zpovidali a fotili novináři v Groningenu, takže očekáváme, že budeme brzy mezinárodní hvězdy ;-) Spíme na louce, za mírného hukotu asi 90 větrných elekraren, které jsou na moři. S Holandany truchlíme nad mrtvými ze sestreleneho letadla a prejeme si, aby každý měl tolik času jezdit si jen tak po světě kolem, maximálně vlakem... Na snímku Maří na privozu.

pondělí 21. července 2014

Na cestě na sever a zpět domů

Naposledy jsme se hlasili z Amsterdamu, nadšení zdejší svobodou a pohodou. Přejedli jsme se tu holandskymi hranolky a v parku se aspoň na chvíli stali součástí této kosmopolitní společnosti. Večer jsme ještě u Haarlemu našli krásný rodinný kemp, kde Marenka z mola pozorovala ptáky,  Jenže jsme narazili, a to dost tvrdě. O pouliční sloupek. Jednou to přijít muselo. Nejprve se nic nedělo, ale postupně se nás vozicek začal hroutit. Polamalo se kolečko, stred a teď je to ve stavu, že se nedá jet dál. Včera jsme ještě s pomocí Boží najeli rekord 88 km a skoncili na farme u milého zubaře. První pozvání a dokonce i BBQ a jahody se šlehačkou. Žádný cykloobchod zde ve městě nám nedokázal pomoct, a proto čekáme nyní na vlak do Groningenu, kde prodávají vozicky Croozer, kde se definitivně ukáže, zda muzeme doufat ještě v nějaké naslapane km. Naše polamane kolečko je i pro cyklistickou velmoc Nizozemí oříšek.
Jinak jsme že zdejsi cyklistiky nadšení. Zakoupili jsme podrobny atlas, podle nejz můžeme jet kamkoliv. Systém je tu jiný než v CR. Páteř tvoří křižovatky znacene čísly, knootpunkte, takže se jezdí od křižovatky na křižovatku. My vyuzivame zemské cyklostezky, tzv. Landelijke Fietsroutes, LF. Vedou prirodou ponejvic a pres celou zemí. Z Amsterdamu jsme po nich dojeli přes 30 km most přes moře, tzv.  Afsluitsdijk až do krásného přístavu Harlingenu. Cyklista tu má jednoznačně přednost před auty, dokonce i chodci, takže jedeme plynule, nyní už bohužel ne.
Marenka byla poprvé u moře. Byl to zážitek pro všechny. Dávala si písek na hlavičku, lozila v písku, pozorovala vlny vody. Vyklubaly se ji 3 horní zoubky, tak už leccos pokouse. Nejradši loži po cyklobrasnach, nebo zkouší chodit za ruce.
Zítra uvidíme co dál, máme chuť jet, ale vozidlo ne...