Na nahorni planine s vyhledem do Armenie

Ranni slunce a nulove zasoby vody nas vyhnaly do mesta Tuzluca. Meli tu verejne pitko, vozime ted asi 11 litru a stejne to nekdy nestaci. Kontakt s mistnimi byl omezeny, Kacu sviral katar strevni, zrejme z vcerejsi zeleninove vecere zapite meltou s mlikem (uz je to zase dobry). V Tuzluca maji jakesi jeskyne, ale oplotili si je, tak jsme se spokojili s pohledem zdalky.
Dnes projizdime temer pousti, vsude hory, sutry, pisek, cervena hlina. Ale stromy nikde, vyjma vesnic, kde pestuji vylucne topoly na drevo. Na poledne se zastavime v piknikarne, je pod obr kopcem, spis hrebenem, co mame vyjet. Dali jsme si jatra na grilu, pry obsahuji draslik, to potrebujem. Obedvaji tu taky snad desitky ridicu kamionu, co prevazi ve 3 patrech ovce (v EU je neco takoveho nejspis zakazane).
Chteli bychom podekovat sponsorum z Podkozi, Alence a Milanovi R. Dali jsme si Vas karbosnack a vyjeli jsme 1000 vyskovych metru jak zizniva cara (doslova).
Ocitli jsme se na nahorni plosine, vpravo vyhled do Armenie, jinak tu skoro nic neni, coz je dobre, nejsou tu odpadky a roste tu horske kviti vsech barev. Stale pozvolna stoupame.
Potkali jsme se s jednim typem na caj, co nechapal, proc jedem na kole, pak s pastyrskymi psi (stacilo par kameni), pasacky, kterym jsme dali vodu a chleba (auta jim totiz nezastavi) a telnatym dobrakem, co jel na koni (chtel taky vodu). Nechapeme, proc do hor nechodi s batohem a plastenkou, ale par loku vody bereme jako revans mistnim ;-)
Kdyz jsme se uz zacinali tesit na sjezd, stala se nemila vec. Po pate tu zacina foukat, udolim pod nami sla bourka. I vcera vecer jsme chytili protivitr, dnes snad jeste horsi. Je to k nevydrzeni. Poly dostal amok, kdyz prudky kopec sjizdel rychlosti 5km/h a musel slapat jako kokot. Kaca se snazi situaci zklidnit, ale bohuzel, ani zpevem vitr obratit nedokazala.
Projizdejici Turci se nam smejou, blazny na kole, co ze vsech sil slapou proti vetru tu jeste nevideli. Chvilemi radej tlacime, rychlost je stejna a namaha polovicni. Nikdy bych neverila, ze i skopce lze zastavit, dokud jsem nevyzkousela 2kolo v protivetru.
Pred mestem nas krome pisku do oci ceka jeste prujezd hustym dymem ze zapalene skladky.
Dotahli jsme to az do Digoru, kde odbocujeme z hlavni, abychom se podivali na ruiny armenskeho mesta Ani.
My verili, ze se vitr otoci, dal v dobrym i zlym. Dnes 69 km.
PS. Foto dnes neni, prikladame sponsory z Podkozi.

Pod Agri Dagi stale s Kurdy

Naposledy jsme se ohlasili nadseni po prvnim dnu naseho tureckeho cykloputovani. Mame za sebou dalsi tri - rozloucili jsme se s jezerem Van a vydali se na horskou etapu. S Kurdy jsme stale zadobre, diky Olousi, rozsiril jsi nase moznosti nekolikanasobne.
Posledni spani u jezera Van bylo take romanticke, spali jsme na plazi, kde jsme vyplasili u vecere plamenaky, co tu nechali stovky suchych nedojedebych ryb. Ovsem romantiku narusili komari (kurdsky synek), kterych tu diky mokradum byla tisicova hejna a Poly z nich malem dostal amok. Dalsi den jsme u Muradye spocinuli u vodopadu, jake jsou ve Skandinavii na kazdem kroku, ve vyprahlem Turecku jsou vsak velkou atrakci.
Prvni kopec, jehoz jsme se dost obavali, nam pomohl prekonat mily kamionak, kt. nas vyvezl do sedla. Na nasi obhajobu dodavame, ze jsme vubec nestopovali, snad v koutku duse jsme s takovou moznosti koketovali, ale kdyz tirak se susenkami sam bez vyzvani zastavil, celkem ochotne jsme naskocili. V sedle jsme si vychutnali prvni vyhled na posvatnou horu Agri Dagi (to je kurdsky Ararat), dokud nas nezacal honit zurivy pastyrsky pes - nastesti 2kolu nestacil. Vyhled na horu jsme si uzili jeste nekolikrat pri nucenym zastavkach kvuli chlazeni rozzhavenych rafku 2kola.
Vecer jsme chteli pres horske vesnicky prejet na Ishak Pasha Saray, aspon mapa cestu naznacovala. Co cert nechtel, s vecerem jsme skoncili s partou veselych kurdskych chlapiku, co ve vesnicce rozborene Turky staveli dum. Zrovna zhavili gril a tak jsme dostali kralovskou veceri, skopove a kureci na grilu, v mnozstvi vetsim nez jsme si dokazali predstavit. Chlapici nas bavili a hostili cajem cely vecer. Uz jsme stejne nemohli dal, vsude na kopcich Jandarma, turecka vojna, co hlida hranice s Iranem. Rano nam chlapici jeste ukazali svoji sprchu, tak jsme si po dlouhe dobe umyli kstice. Zvlaste ta Kachky a modre oci tu pusobily exoticky.
Rano nas probudili, nasytili chalvou a my jsme vyrazili do Dogubayazit a na Ishak Pasha Palac. Ten kopec nahoru jsme si tvrde odmakali, stridave v sedle a tlacice. Palac je pekny, az na to, ze ho Turci neumi moc dobre zrestaurovat. Prinesl nam setkani s 2 belgickymi cyklisty, jez zde odpocivali po 7000km po Asii a Turecku. Take nas doslova obklicili turecti zacci, kazdy se stejnou otazkou, what is your name? a where are you from?, ale vsichni pisteli naraz, az se podobali komarum.
Pri ceste z Palace dolu, bylo zrovna nejvetsi poledni vedro, jsme zjistili, ze duse je treba v horku ufouknout, hned 2 jsme znicili dirou u ventilku. Jinak ale nase 2kolo slouzi jako verny pritel, Poly uz vi, na co ktery sroubek slouzi a je z nej zrucny opravar.
Ve velkomeste jsme doplnili zasobu dusi a sily kebabem a cajem. Kvuli defektu jsme moc neujeli, ale neva, aspon jeste spime s vyhledem na Ararat.
Ted jsme v Igdiru, horska etapa skoncila 20km sjezdem, brdy,  duse i nase zadky jej zvladli vyborne. Jsme v nizine, je tu podstatne vetsi horko, tipujem tak 35 ve stinu. Nam to nevadi, mame poledni siestu v cajovne s 12 kopecky zmrzliny kazdy (tati, to by se Ti libilo). Jste tak 4-5 dni a turecka etapa bude za nami. Tesime se zpet do mirneho pasu, snad budou v Gruzii nejake stromy...

Vitejte v Kurdistanu!

Snad Polyho stesti za to muze, ze jsme v Istanbulu ihned chytili primy bus az do Tatvanu, vyjezdnim bodem vyletu JK2KOLEM. Olousi, diky za tip, ale tohle mesto si prijedem vychutnat jindy, az nebudem vlacet 7 brasen+ram 2kola, stacilo nam 200m na Buyuk Otogar. Prejet cele Turecko nam trvalo 26 hodin, plus pripoctete 5 predchozich z bulharskeho Chaskova. Je cas sednout do sedel!
Nase prani vylozit a slozit 2kolo diskretne v ustrani bylo "temer" splneno, provedli jsme to v nejrusnejsi mestske cajovne v T. za pozorovani a rad Turku (pouze muzi) vsech vekovych kategorii... ti cumeli, co si to ti Cesi privezli a ze zenska muze pumpovat duse. Poly si ale pocinal velice obratne a 2kolo mu i pres to siroke obecenstvo vyrostlo pod rukama. Se slavou a doprovodu klusajocich mladiku, avsak za tmy jsme na nem odjeli prespat za Tatvan, coz se podarilo.
Se svitanim balime a stelujeme 2kolo, ceka nas prvni den v sedlech a lepsi teren jsme si nemohli prat. Kolem jezera je placka jak v Polabi, ale tyrkysove jezero lemuji zasnezene vrcholy 4000m a 4prouda silnice je bezpecnejsi nez polabska cyklostezka, pze nas tu kazdy dobre vidi a ma spoustu mista nas objet (to je pro rodice). Kaca ziskala novou funkci - mavatko, na vsechny strany mava, pze nas zdravi asi 90% ridicu, pastevcu a tech, co nas zahlednou. Vaji, troubi, mavaji, krici, vystrkuji az polovinu tela z okynek a to vsechno, aby nas tu privitali.
Dojde i na kebab, zjistili jsme, ze to je nejlevnejsi a nutricne nejvhodnejsi strava, Poly ho navic ma velmi rad.
Mlady fesak nas zasvecuje do problematiky Kurdu, kteri to v Turecku, stejne jako v ostatnich zemich nemaji jednoduche, v jeho podani je "teroristicka org." PKK vlastne domobrana, ktera chrani tuhle mensinu pred utlakem. Kazdopadne, kdyz se prizname, ze kvuli Kurdum tu vlastne jsme a ze s nimi sympatizujem, jsme pratele cele jeho siroke rodiny (coz muzou byt az stovky lidi) a je tu naprosto bezpecne, muslimove nekradou.
Necekaneho pozvani se nam dostane vecer, a to do kurdskeho zenskeho kruhu na samote u cesty. Z caje se vyklube luxusni vecere z domaci bioprodukce, placky-chleba ve tvaru sneznice, vajicka, rajcata, okurky a domaci syr + vyborny cerny caj... o, my se mame!
Jestli nas cte nas pravidelny ctenar Olous, nebo kamarad Kurdu Ondra, uvitali bychom par kurdskych slovicek, jinak jsou nase konverzacni moznosti dost omezene-zeny neznaji Milana Barose.
Prvni den, 97 km, papani kralovske, spani u jezera Van za uplnku. Myslime na Vas.
PS. Poly uvaril taky caj, nasbiral suchy rakos a kravi trus, eko-varic drivkac jede na cokoliv sucheho ;-)

Banda kokotov na zeleznici

Nalodili jsme se i s 2kolem na nocni vlak do Bukuresti (zmena planu). Obratem jsme vyplazli 10USD pro rumunskeho pruvodcika, za nadmerny naklad. Dalsich 10 jako priplatek, ze do naseho 4luzka nikoho nevezme, jsme zaplatit odmitli.
Tak konecne, jedeme na Vychod!
Kaca vytahuje siti, Poly spokojene pozoruje krajinu za oknem. V mezinarodnim vlaku se ale rozkriklo, ze Poly sype dolarky z rukavu a dvere naseho kupe rozrazi tlusty Madar s vykrikem, kde je listek na 2kolo.
Jeho ton prozrazoval, ze jde na jistotu. Marne jsme vysvetlovali, ze na mezinar.pokladne nam zadny listek na 2kolo neprodali a ze uz jsme jednou ve vlaku za kolo priplatili. Madar byl neoblomny a protivny, bud 20EUR, nebo vystupovat. Po cavykach, kdy jsme se radili a zkouseli dovolat na zakaznicke odd. madarskych drah, jsme ustoupili a Madar vlastne taky. Vysypali jsme 30USD, Madar je akceptoval, vytiskl listek a nechal nas byt.
V Aradu pristoupil slicny rumunsky mladik. Tentokrat se role otocily: on byl cisty, mel jen batuzek a drobny kufrik a vzorne si povlekl luzko, zato my mame brasen nepocitane, v ulicce 2kolo, moc nevonime a Poly chrape jen na sedacce, povleceni pod hlavou,nohy jak dobytek.
Rano Poly zbudil Kacu slovy, taky nemusis furt chrapat, premyslim ci s 2kolem. A za chvili zbudil i Rumuna chrestenim imbusu a klicu.
Za 2 hodiny bylo 2kolo rozlozeno na prvocinitele, a to vcetne vyfouknuti dusi. Bezva, v transportnim vaku jsou vsecky dily a slozeny ram 2kola uvolnil velkou cast kupe. Snad ho jeste slozime zpatky ;-)
V Bukuresti na nadrazi jsme pridali dalsi zlepsovak-ram 2kola jsme omotali kvetovanou hadrou tak, ze si cestujici i personal marne lamali hlavu, co to prevazime. Vlak do Turecka pripomina Orient Expres a Poly je nadsen. Bohuzel rychlosti je to jen Balkan Expres, proto vsude stavime a obcas a dlouho bezduvodne stojime. Jinak nam cesta ubiha nadmiru prijemne, z postylky mame vyhled na bulharskou krajinu.
V noci vlak opet stavi, tentokrat snad na 3 hodiny. Nevadi, spime.
Ve 2 rano jsme meli byt na bulh.-tur.hranici a prestoupit do busu, pze se draha opravuje. Radi bychom tento kompromis prijali s vyhlidkou ranniho prijezdu do Carihradu.
Bohuzel, okolnosti se vyvijely jinak. V 4.30 jsme se vzbudili a zjistili, ze vlaku chybi lokomotiva. Zahy klepe stevard a kokta cosi o "big problem". Poly se domniva, ze dosel banana shake, ale zatim musime vystupovat a vlak se vraci do Bukuresti. Veskere dalsi info od pruvodciho jsou "ask boss station" a pokyn jedine dalsi cestujici, at nam pomuze. Ve stanici Dimitrovgrad nam moc nadeje na dalsi postup nedavaji, jesteze je tu ta stejne postizena pani, co mluvi bulharsky a pomuze nam najit vychodisko z teto tizive situace (a to doslova, mame 7 brasen+2kolo).
Tim je cesta busem do 15km vzdaleneho Chaskova, odkud jezdi busy do vytouzeneho Istanbulu. Pozorujeme rano na tomto bulharskem bus nadrazi a doufame, ze nas vezmou do minibusu uz v 9h.
Zdarilo se! Jsme v Turkarii!
Ted uz jen co nejrycheji na vychod, provetrat se jizdou kolem 2kolem...

2 listky s 2kolem, prosim, to Istanbul

Jak vite z predchoziho prispevku, vychozim bodem je Bratislava hlavna stanica. Odtud se chceme s 2kolem prepravit pres Budapest a Belehrad az do Istanbulu.
Bohuzel, potize zacaly uz u Slovaku. Rezervacni system na kola nefunguje, rezervovat se musi den predem, ale na zitra to uz nejde a ve vlaku to neprodavaji, i kdyz je prazdny. Kdyz nam pruvodci ujel s vlakem pred nosem, prestoze jsme na nej meli listek, a jeste odsekl: "Nemam na praci jen vase kolo!", vzniklo rceni "je to banda kokotov".
Poly tak dlouho behal po prepazkach na nadrazi, az se mu podarilo listek na SK drahu vratit a ziskat premiovou jizdu s Jancurovym RegioJetem do Komarna. Zde jsme na 2kole prekonali most pres Dunaj a hranici k Hungarum. Zakoupili jsme listek na Budapest-Deli osobnim vlakem. Z 10 bodu (nejvyssi komfort pro 2kolo i jezdce), Poly tomuto madarskemu couraku prisoudil
9.5b (hodne mista+funkcni popruhy na privazani 2kola+pekne Madarky). Madari si zahy dobry dojem pokazili (ctete dale).
Z Deli jsme na 2kole projeli metropoli na nadr. Keleti, plan je jeste vecer skocit do Balkan Expresu.
Bohuzel, puvodni historicka drevena  mezinarodni pokladna vypada jako unifikovane EU nadrazi a vlak pres Belehrad byl zrusen, prestoze nam v Blave na nej vytiskli jizdni rad a malem prodali listky. Nevadi, dame si prosluly Pipi kebab (spicy, pliz) a pojedeme zitra vecer pres Sofii, vsak se v Pesti nejaky kemp najde.
Typek na Keleti nas a hlavne 2kolo chce ubytovat v soukromi, prej kempy jeste nejsou otevrene. Pche, s chytrym tlf si na nas neprijde, za par minut jedeme na 2kole do privetiveho kempu Haller. Ten ma nejen tu vyhodu, ze nas zachrani pred nocovanim s budapestskymi bezdomovci, ale take se tu (nekolikrat) osprchujeme, vypereme pradlo, dobijeme baterie, ostrihame fousy, proste max. komfort. Ve zbyvajicim case ve stredu se projizdime 2kolem Budinem i Pesti.

Rekordni Breclav-Blava s hrdinkou Bobo

Zamer vyjet rano brzo uplne nevysel, s polednim vyjizdime z Lanzhotu, pote co jsme doplnili informace, vodu, dily na kolo a preprali pradlo. Tusime, ze to dnes bude daleko, ale treba ne zas tak...a kdyz prsi, jdem na Corgone a korbacky. Jesteze! Bodre Slovacisko nam poradilo, ze se nemusime prit o prostor na statovce, az do Blavy vede cyklostezka. Bude to sice vic km, ale pekne.
Slapeme stale na jih, cyklostezka si s nami pohrava sem a tam, pri jednom nadskoceni nad diru se ozve fffff a zadni kolo prazdne.
Nevadi, prvni defekt, Poly aplikuje slovenskou zaplatu a jedeme dal. Je uz pozdni odpoledne a Blava stale vic nez 50km vzdaleny cil. Podivne ukazatele ukazuji porad 59km, nadeje nedodavaji.
Statecne slapem asi dalsich 20. Teren je krasny, porad placka, coz o to, okolni pole a louky strida hraz a nivy reky Moravy. V Suchohradu se k nam pridava ochotny sprievodza Rado, ktery ob den po teto hrazi na sve skladacce najede nejakou tu padesatku (pze pracuje pro Povodi).
Je vecer, Male Karpaty, stejne jako Kamzik nad Blavou uz jsou bliz, ale jeste asi 30km daleko.
Po vzpruze ze zbyvajicich rizku slapeme dal, i hrdinka Bobo slape, jesteze je z Polabi, zadek krute boli, plinku nema. Chudera, prijela na pohodovou projizdku a misto toho nejdelsi etapa vyletu? Ale co, batoh vezem my.
Vjizdime do pomoravskeho luzniho lesa, slunce zapada, porad slapeme, na jih a po rovince, ted snad tou nejkrasnejsi krajinou. Zacina se blyskat i na rekordnich 100km.
Je po 21h, pred nami se vyloupl Devin, tady to chceme zabalit, ze bychom doslapali?
Slovensky sen nam plni particka bratru, co po oslave hodu jeste 'dojizdi' v bistru pod hradem. Nejenze nas napoji, ale jeste pripravi luxusni langose... lepe jsme si to prat nemohli.
Hrdinku Bobo by si tu chlapci nejradej nechali a ukazali ji pravy slovensky sen.
Toz dnes 100km, zaby nam koncertuji na dobrou noc pod Devinem, na soutoku Moravy a Dunaja...slovensky sen.
PS: Doporucujem vsem, kdo chteji videt luzni divocinu, bohatou diverzitu zvuku, trav a rakosin. A hnizdi tu spoustu capu.

Projizdime Jizni Moravou

V nedeli jsme si Palavickou pres Novomlynskou hraz krasne dojeli az do Mikulova a rovnou na slavnosti mesta. Na namesti vyhraval folklorecek a my blazene spocinuli, kochajice se na vsecky strany. Katchka taky vybehla na sv. Kopecek pozadat o zdar tohoto vyletu. Zvolna jsme se presunuli do Valtic a odtud jeste do Lednice. Poly uz trosku nadaval, ale dostal tri pamatna mista v jednom a prujezd puvabnou vinnou Moravou k tomu, no neber to za 1 den. Lednicko-valticky areal nelze nez jednoznacne doporucit na 1 i 2kolo. Placka, divoky les kolem, votr ve vlasech, mouchy v zubech (jen Poly) ... jeli jsme si jako pani. A v Breclavi uz ceka Bobo.
Pod rouskou tmy jsme se ubytovali na jedne z techto luznich luk a hladove se pustili do rizku od maminky.
Po tech asi 70km chutnaly nebyvale.