Wieder zurück! V Podkozí

Je to dnes 10. dní, co jsme se vrátili z expedice 2KsV, až dneska ale rozjíždím komputerový stroj, neboť závada - spálená antena + modem - způsobená mohutným úderem blesku byla již odstraněna a v Podkozí opět funguje internet.
Předně děkujeme všem z rodiny a sousedů za parádní oslavu Marušky narozenin!!! Bylo to uvítání, jaké jsme si ani neuměli představit :-)
Předposlední den jsme jeli z Drážďan do Dolního Žlebu. Cesta je to parádní, všem doporučujeme. Pojnejvíc na české straně. Zde jsme také skvěle zmokli, namísto koupání v termálu Bad Schandau. Že se blížíme do Čech bylo jasné podle podobné české rodinky, která mokla s námi, ale šlapala stále domů. V DŽ Kača neodolala a zatáhla rodinu do první hospody u přívozu na pivo + jídlo. Přespali jsme o pár metrů dál na fotbalovém hřišti a jako poslední tábořiště to bylo zároveň i jedno z nejkrásnějších: lavičky, dětské hřiště, výhled na skály, řeka a skoro žádní slimáci.
Pokud Vám nesedí, jak jsme se za den mohli dostat z hraniční obce až do Podkozí, tak vězte, že jsme využili domácího prostředí a nasedli v Ústí nad Labem do vlaku, v Kralupech přesedli a znovu osedlali náš autobus až v Kladně, odkud jsme již šlapali domů, kopečky kopečky, Vás se nebojíme... Kopec do Podkozí jakoby nebyl, v Baru Chicago jsme rovnou zchladili žáhu.
Stačí být 5 týdnů na Cestě... a člověk si ve vlastní koupelně (a že je nádherná!) připadá tak nějak zvláštně, slavnostně...a diví se, cože to má ve vlastním domě (!) za pohodlí...
Jedno ze tří triček z klimatické konference, co jsem měla s sebou, neslo nápisy How old will you be in 2050? Think 2050! A tak to nějak vyšlo, že jsme najeli 2050 km...
...tady je další statistika expedice 2KsV:

• počet dní: 38
• počet zemí/dní: ČR/6, SRN/23, NL/9
• počet jízd vlakem/země/náklady: 3 v SRN/139.4 EUR + 1 v NL/27.2 EUR + 1 v ČR/302 Kč
• počet jízd přívozem/náklady: 5x/11 EUR
• náklady kebab+supermarkety Aldi, Mini-Markt, Al-Tat: 282.5 EUR (z toho 5x kebab, 6x supermarkt) + 1900 Kč
• kempovné: celkem 3 noci/45.7 EUR (2x v Německu, 1x v Holandsku)
• cykloservis: 3 pláště/66.5EUR + 2 duše/240 Kč
• celkem náklady (včetně plínek, map, ad.): 648 EUR + 2 600 Kč
• píchlotiny (chvála rovince): 3x

Co jsme se na Cestě 2KsV naučili?

• Po malých krůčcích stále kupředu a nikdy zpět...vždycky se nějaká cestička najde...
• Šetři vodou...6.5 litru na den a 3x0.7 litru na občasnou hygienu...stačí...
• Zkrotíš-li Kačky mlsný jazyk, ušetříš...
• Roční dítě cestování přivykne a mnoho se naučí.
• K moři jezdíme už jedině na kole.

A co dál?
Máme parádní cykloatlas Holandska. Dá se tam podle něj kdykoliv vrátit. Umíme přepravovat 2kolo i vozíček vlaky po západní Evropě. Z Marušky máme cestovatelského parťáka.
Stýská se nám ale po divočině. Po bezprostředních zážitcích s lidmi, kteří ještě žijí se zemí a v srdci.
Takže asi někam brzy zase vyrazíme...

Labská cyklo Elberadweg

Tak jsme asi 70 km před Dresden. Včera jsme projeli město  Lutherstadt Wittenberg. Z něj největší zazitek jsme si odvezli s pikniku z vlastních zdrojů u dětského hřiště, kde se Maru bavila pozorovanim děti. Předtím jsme si kvůli navigační chybě Kaci trochu zaposilovali a všechen náklad, 2kolo i vozicek vynesli po schodech na most přes Labe. To bylo tedy mesto, kde Luther pribil svých 14 zásad na dveře kostela, v roce 2017 to bude 500 let, jak se tu již dnes připomíná. Včera jsme opět jeli po stopách Luthera a jeho ženy a navštívili město Torgau, něco jako Cesky Krumlov na Labi, zámek, pěvkyně v robach, medvědi v příkopu a renesanční uličky. Postupujeme směle dál, řeka konečně vykroutila svůj zakrut a stočila se k jihu. Skončila biosfericka rezervace Mittlere Elbe, kde se nám kvůli její divocine moc líbilo, kvůli komárům už méně, ale da se jim uniknout do stanu, či rychlou jízdou. Labe je z rek, podél kterých jsme jeli, spíše menší, klidnější, divocejsi. Běžné se tu vyskytují čápy, v noci jsme slyšeli sovu. Stezka je dobře znacena, obvykle zpevnena, rovná, zvířata podél se vyskytují také a často také kukuricna pole a jabloně. Nebo mohutne duby poskytující stín. Navštívili jsme cyklistum příznivou vesnici Steckby, kde mají Radfahrerkirche, vodu a švestky podél cest, mnam. Nyní již dojidame vlastní zásoby, ve Wittenbergu jsme první den byli v plusu, když Maří dostala 50 centů a nic jsme neutratili. Včera jsme se parádně vykoupali v lesním rybníce s labutemi, tak se doma sprcha neucpe. Slapani nám teď jde vytecne, Maruska má svůj spací režim a pak si užívá lezení ve městech. Včera u kostela si ji chovalo asi 5 zvedavych děti, neprotestovala. Umí loupat vejce i kukuřici, dat pac. Ji i spí dobře. Škoda že nám to konci. Chceme se v utery dostat k Decinu, odkad bychom se ve středu přesunuli vlakem do Kladna a pak kolmo dolů, protože Marenka bude slavit 1. narozeninky!

Vlakem a hlavně 2kolem k domovů

Hlasime, že jsme se vcera rozloučili s Holandském, a to prujezdem vyhradne zemedelskou, totálně placatou krajinou, u moře, tzv. poldery, kde se vyskytovaly jen traktory, pšenice, kukuřice, 2kolo a protože nám štěstí prejr tak i mobilní funkcni otevřené sprchy, připravené na hudební festival. Neváhali jsme je využít, být tekla jen studená, Poly propadl hygienickemu šílenství a chtěl si mít pod hadici i vous. Tím jsme se připravili na dnešní jízdu vlakem, byt i tak jsme tu dost exoti.
Vlakový přesun nám sice zabral den, nicméně osobními vlaky naše kolo, bagaz, vozík i my 3 cestovalo pohodlně a víceméně bez zádrhelů. I cena 59 eur celkem pro nás byla prizniva, čekali jsme více. A nyní i dobijime elektrikou.
Nyní vystupujeme v Magdeburgu, odkud je to do Prahy rovná 500km a odhodlaně, vysileni celodenním hlídáním Marusky, se tesime na závěrečné rychloslapani. Uvidíme, jak to půjde, ve středu, či čtvrtek bychom rádi byli doma v Podkozi.
Výlet nám bude chybět, vytvořili jsme si svůj rytmus, s Maří jsme celý den, zviratka, domeček stan, to ji bude chybět. Ale všechna sranda někdy konci a my jsme v Holandsku, inspirovani a zrelaxovani, spredli další cestovní plany. 2kolo potřebuje také dobře ošetřit a promazat. Poly demontoval kotoucovou brzdu, což si u Labe můžeme dovolit, ale v kopcích těžko. Snad bude vítr konečně foukat do zad a podél cest švestky zrát... Jedeme domů...

Jedeme dál, toho jsem se nenadal

Vzdycky se najde nějaká možnost, vždycky je nějaká malá cesticka vpřed. Po vlakovém přesunu do Groningenu jsme vypatrali obchod Belga Fietsen (cti belcha, Poly říká blecha), což je něco jako pavilon výstaviště Praha Letnany plne kol, oslovili zdejší Reparatie werkplaats a co se nestalo? Jeden že sympatickych panu nám přislíbil osicku, že ji prý má doma, ze vyráběl vozicek pro vnuka. No a druhý den ji přinesl. A to prosím za hubičku od Kaci. Zakoupili jsme i nové pláště na vozík(aktuálně dotrhavame ty staré), Poly přezul Kaci kolo na Schwalbe Hurikán, provedl servis brzd a vypletu a jedem jak draci.
Zítra budem u hranic s Německem, prejedem z Brem do Magdeburgu a podél Labe jsme příští týden ve st/čt zpátky jako na koni, bude se v Podkozi slavit a vítat. Pojedem snad přes Berkovice. Máme se dobře, dnes bylo zas hezky, byt vitr, Maruska taky, staví se bez držení a občas udělá, zatim spíš náhodně nebo ve stanu pár krůčku. Narostly ji zuby, 3 nahoře, další se klubou. Ji s námi, nejradši zloutek, bulgur, okurky, rajčata, jogurt, chleba. Dnes nás hodinu zpovidali a fotili novináři v Groningenu, takže očekáváme, že budeme brzy mezinárodní hvězdy ;-) Spíme na louce, za mírného hukotu asi 90 větrných elekraren, které jsou na moři. S Holandany truchlíme nad mrtvými ze sestreleneho letadla a prejeme si, aby každý měl tolik času jezdit si jen tak po světě kolem, maximálně vlakem... Na snímku Maří na privozu.

Na cestě na sever a zpět domů

Naposledy jsme se hlasili z Amsterdamu, nadšení zdejší svobodou a pohodou. Přejedli jsme se tu holandskymi hranolky a v parku se aspoň na chvíli stali součástí této kosmopolitní společnosti. Večer jsme ještě u Haarlemu našli krásný rodinný kemp, kde Marenka z mola pozorovala ptáky,  Jenže jsme narazili, a to dost tvrdě. O pouliční sloupek. Jednou to přijít muselo. Nejprve se nic nedělo, ale postupně se nás vozicek začal hroutit. Polamalo se kolečko, stred a teď je to ve stavu, že se nedá jet dál. Včera jsme ještě s pomocí Boží najeli rekord 88 km a skoncili na farme u milého zubaře. První pozvání a dokonce i BBQ a jahody se šlehačkou. Žádný cykloobchod zde ve městě nám nedokázal pomoct, a proto čekáme nyní na vlak do Groningenu, kde prodávají vozicky Croozer, kde se definitivně ukáže, zda muzeme doufat ještě v nějaké naslapane km. Naše polamane kolečko je i pro cyklistickou velmoc Nizozemí oříšek.
Jinak jsme že zdejsi cyklistiky nadšení. Zakoupili jsme podrobny atlas, podle nejz můžeme jet kamkoliv. Systém je tu jiný než v CR. Páteř tvoří křižovatky znacene čísly, knootpunkte, takže se jezdí od křižovatky na křižovatku. My vyuzivame zemské cyklostezky, tzv. Landelijke Fietsroutes, LF. Vedou prirodou ponejvic a pres celou zemí. Z Amsterdamu jsme po nich dojeli přes 30 km most přes moře, tzv.  Afsluitsdijk až do krásného přístavu Harlingenu. Cyklista tu má jednoznačně přednost před auty, dokonce i chodci, takže jedeme plynule, nyní už bohužel ne.
Marenka byla poprvé u moře. Byl to zážitek pro všechny. Dávala si písek na hlavičku, lozila v písku, pozorovala vlny vody. Vyklubaly se ji 3 horní zoubky, tak už leccos pokouse. Nejradši loži po cyklobrasnach, nebo zkouší chodit za ruce.
Zítra uvidíme co dál, máme chuť jet, ale vozidlo ne...

Welkom in Nederlandje

Tak jsme to dokázali! V pondělí odpoledne jsme překročili neviditelnou hranici do Holandska, ve městě Millingen aan den Rijn. Ráno jsme vyjeli z vesela z našeho provizorniho nocleziste v luznim lese Rýna u Kolína. Zde bylo mraky lidí a poslední opilí Němci z oslav vítězství na WM, takže jsme se dlouho nezdrzovali a zamířili k Domů, kde je i nádraží. Procházející misionáři nám se slovy Jesus Loves You věnovali dobrý rozinkovy chléb. Nabízeli i koláče v pytli, ale ty jsme s díky odmítli, že je využije jistě někdo potřebnější. Pak jsme se nalodili na regionální vlak, opět pomocí velkého výtahu nadvakrát, abychom elegantně zrychlili nás postup a vyhnuli se průmyslovému Poruri. A když jsme v tom vlaku seděli, Poly zjistil, že můžeme jet až na konečnou, vpodstate na hranice. Kaca zapomněla v tom spěchu cvaknout jízdenku, tak jsme se svezli ještě dál než jsme si koupili a jízdenka zbyla na příště, průvodci, jak jsme již dříve zjistili totiž v německých vlacích nechodí ;-) Nebojte se, my se tu nemáme špatně, to je takový sport, pořídit to tu co nejlevneji, ale minule jsme silne nakoupili a vezeme plně tašky vytecnych zásob.
Ale zazitku se nahromadilo dosti, tak nyní k ním a tentokrat ještě něco o Marušce, protože to je největší tabornik expedice.
Přivítání v NL nebylo úplně pohostinne, silný protivitr, ostnatý drát oboustranně kolem cesty a navíc bez mapy. Tábořiště jsme ale briskne našli, u kanálu a u odpocivadla s mamutem, mapu pořídili a vítr ustal, naopak je teplo. U moře bude asi víc foukat Nyní jsme se již povozili po NL cyklostezkach a zemí přicházíme na chuť. Je tu krásné. Hned 1. den jsme projeli 2 národní parky. Dnes jsme navštívili Naarden s muzeem a hrobem Jana Amose Komenskeho, kde jsme se poklonili pan-ucenci, v Hus/Zem rodině popularnimu. V Amsterdamu jsme od přátelského Turka získali královskou porci hranolek. Pak odpocivajic v parku jsme zažili plno zajímavých zážitků jen pozirovanim okolních lidí ( sportovní trénink slecen, Poly, bitka černochu, Kaca).Viděli jsme kanály, lodě, holandske domky s rakosovou strechou, vetrny mlýn i vetrniky a především zvířátka. Ta miluje Maruska nejvíce. Ovce, krávy, kone, kachny, husy, občas i králík...ukazuje prstickem a třeba beee začíná docela zdarile umet. Maří ji s námi zeleninu, prakticky pořád, dostává ji do svého esusu i do vozíčku. Máme už svůj cestovatelsky režim, tzn. vime kdy spí a zbytek času odpocivame a jíme. Dnes jsme v rodinném kempu v Haarlemu z mola pozorovali kachny, lodě, husy a cyklisty.
Jízda na kole NL je vůbec kapitola sama pro sebe, to bude až příště, protože již máme také zazitku.

Máme 1000 km

Expedice 2KsV se nachází pred Kolínem, prave děláme pauzu a jíme tureckou chalvu a turecké sušenky na oslavu našeho 1000. uslapaneho km. Na to,že na začátku to vypadalo, ze budem do týdne zpátky, je to pro nás docela úspěch. Siestu přerušila až  prutrž mračen, útočiště jsme našli pod velkým balkónem.
Nyní máme v plánu se usidlit v kempu před Kolínem, provest dukladnou týdenní očistu a zítra se posunout zas kousek vlackem někam k Duisburgu, resp. asi 100 km před NL hranice. Pozn. Spíme u Rýna, v kempu chtěli 19 eur, vlakem snad dojedeme asi 60 km před hranici. Tam musíme sehnat mapu a podle ní zamířit skrz Holandsko k severu.
Nálada je dobrá, počasí přeje, slunce nepali, ale je teplo. Občas zaprsi, nyní vydatně. Noclehy jsme zatím vždy našli obstojné, být to vypadalo hodně mizerné, kdyz jsme vpravo měli Ryn, vlevo silnici a nepřekonatelnou železnici. Člověka může těšit, že jede Obere Mittelrheintal, což je velmi romanticka krajina chráněna UNESCO, ale když kilometry není vhodný plácek na postavení stanu, leda by visel v korune stromu, je to dost nepříjemné. Poradili jsme si ale vždycky, i tentokrát. Zahrnuli jsme do vesničky u hlavní silnice a zde se vykempovali na blízké rovne loucce...žádný nerudny dědek tentokrat nepřišel se slovy weg in 30 minuten, oder Polizei. Poly říká, že to naše táboření by naopak mělo být povinné, nic po nás nezůstane, kromě skrytých hromadek v lese, a naše praktická spotřeba činní několik suchých vetvicek na drivkac. Jedinou nepříjemnosti našeho táboření u vody je slimak. Vpodstatě na nás útočí, takže musíme dokonale zavírat brašny v predsince a schovávat jídlo do stanu. Ale asi pořád lepší slimak než medved, i když Kaca by z grizzlyho měla menší odpor.
Projeli jsme tedy romantickým údolím kolem Rheinu, kde na každém kopci ční nedobytny Burg, či Ruine. Na řece jezdí obrovske lodě, prevazne nákladní s kontejnery, nebo uhlím, ale i výletní parníky. Některým naší cestovní rychlosti kolem 20km/hod i stacime (do prvních terénních nerovností a zatacek). Na svazich tu pěstují vinnou revu, to je tradice a hlavni kšeft. Když je někde unesco, jsou tam i Japonci. Vesnice tvoří krásné hrazdene domečky.
Projeli jsme Koblenz, která má název od soutoku 2 řek Mosel a Rhein, nad nimiz se tyči hrdý Vilém I. a jezdí lanovka na hrad, opět spousta Japonců, byt se spíše jedna o kout německého nacionalismu (Deutsches Ecke), nechvalně proslulého. My jsme v Koblenzi podpořili opět tureckou menšinu velkým nakupem v tureckem supermarktu, kilo červené čočky, kilo bulguru, ad. a pekárny (baklava). Bude-li od včel v Podkozi med, naučíme se ji taky vyrábět ;-)
Dnes tedy Bonn, bývalé hlavní město, historicky z něj mnoho nezůstalo, ale narodil se tu L. van Beethoven. Také jsme jeli kolem mostu v Remagen, z kterého uz ční jen pilíře, kde Spojenci vstoupili v březnu 1945 do Německa.
Co se týče místního obyvatelstva, moc kontaktu nemáme, lidí ochotně radí, když stojíme někde s mapou, občas se nějaký cyklista dá do reci, pro ostatni jsme atrakce, ale vždy to ma svůj jasný začátek a zejména konec, žádné kamaradickovani, natož pozvání ;-)
Nezijem si ale špatně. Jedem si kam chcem. Ochutnavame různé druhy kebabu. Maruska si taky leze kam chce. Taky si ji co chce, nejradši sama a rukama. Stavíme si, kde se nám to líbí a tak si i spíme. Snad nám tak to dlouho vydrží...