Vzdycky se najde nějaká možnost, vždycky je nějaká malá cesticka vpřed. Po vlakovém přesunu do Groningenu jsme vypatrali obchod Belga Fietsen (cti belcha, Poly říká blecha), což je něco jako pavilon výstaviště Praha Letnany plne kol, oslovili zdejší Reparatie werkplaats a co se nestalo? Jeden že sympatickych panu nám přislíbil osicku, že ji prý má doma, ze vyráběl vozicek pro vnuka. No a druhý den ji přinesl. A to prosím za hubičku od Kaci. Zakoupili jsme i nové pláště na vozík(aktuálně dotrhavame ty staré), Poly přezul Kaci kolo na Schwalbe Hurikán, provedl servis brzd a vypletu a jedem jak draci.
Zítra budem u hranic s Německem, prejedem z Brem do Magdeburgu a podél Labe jsme příští týden ve st/čt zpátky jako na koni, bude se v Podkozi slavit a vítat. Pojedem snad přes Berkovice. Máme se dobře, dnes bylo zas hezky, byt vitr, Maruska taky, staví se bez držení a občas udělá, zatim spíš náhodně nebo ve stanu pár krůčku. Narostly ji zuby, 3 nahoře, další se klubou. Ji s námi, nejradši zloutek, bulgur, okurky, rajčata, jogurt, chleba. Dnes nás hodinu zpovidali a fotili novináři v Groningenu, takže očekáváme, že budeme brzy mezinárodní hvězdy ;-) Spíme na louce, za mírného hukotu asi 90 větrných elekraren, které jsou na moři. S Holandany truchlíme nad mrtvými ze sestreleneho letadla a prejeme si, aby každý měl tolik času jezdit si jen tak po světě kolem, maximálně vlakem... Na snímku Maří na privozu.
Žádné komentáře:
Okomentovat