To si snad delate kozy

Takove bylo nase privitani na Slovensku. Jak lahodne znelo nasim usim. Predchozi vecer jsme to same - a mozna i neco peprnejsiho rikali my, kdyz nas nepustili pres hranici v Uzgorode. Sice se pise, ze to jde, na strankach Ministerstva vnitra SR, ale nas velociped celniky coby motorove vozidlo nepresvedcil. SPZ bychom si jeste vyrobit dokazali, ale s technickym prukazem to bylo horsi. Pekne jsme si 2 hodiny na ukr. prechodu postali a pozorovali predavani uplatku v primem prenosu. My ale zadny nedali a zaverecny verdikt byl tedy "net mozno". Na obranu Ukrajincu ale dodavame, ze to zrejme zasekl slovensky nacelnik; pravda, byl to prechod jen pro auta a motorky, ale to my jsme skoro taky, navic to maj blbe na webu.
A tak jsme s vecerem jechali bez vody a jedine hrivnicky v kapse dal, na 40 km vzdaleny dalsi prechod. Vodu jsme ziskali z karpatskeho medvediho pramene, noc preckali v nasem utulnem bezdomoveckem stanu a zbrzka rano jsme v plne polni tasili pasy na celniky. Ten ukrajinsky nam dukladne prohledl nase leky na prujem a jine, ten slovensky nas  - pote co jsme povypraveli o nasi ceste - uz jen privital slovy z titulku. V nedeli rano jsme tedy uspesne vstoupili na uzemi spratelene Republiky Slovenske a hned jsme tryskem vyrazili smer Presov, cimz jsme vytvorili nas novy dalkovy rekord 144 km. Tim jsme taky dosahli magicke hranice 3000 km na expedici JK2K.
Ze zajimavosti po ceste bychom jmenovali setkani s Francouzem Robertem na krizovatce (my z vychodu, on z jihu), ktery mel dost pres 50, ale varoval nas, ze jakmile zacal se svym kolem a vozickem objizdet vselike krajiny sveta, uz nikdy neprestal, protoze to je teprv ta svoboda jet si kam chci a jak chci. Dale jsme projeli kolem hradu Cicma a Kapusany, u prvniho vari chutny vyprazany syr, u druheho toci kofu.
Zde take doslo, aniz bychom to jakkoliv planovali, k prvnimu rodinnemu setkani, a sice jsme se privitali s Monikou, Martinem a jeho milymi rodici, kt. zrovna jeli z Domasi (prehrada). Vyvinulo se z toho mile pozvani do Presova, coz jsme pri zurici bource uvitali. Moc dekujeme Martinovo dedeckovi za azyl a prijemne privitani a Martinovi a Monice za skvelou veceri: nachytane candaty a okouny a dobre houby a M. mamince za skvelou fazolovku. Jako bychom uz byli doma.
Ale jeste nejsme, nase cesta nekonci, pokracujeme stredem Slovenska pres vrchy a vrchoviny, zrejme do ctvrtka vecer. Chceme dojet co nejdal, nejmene vsak do Banske Bystrice. Leje ted jako z konve, ale 2kolo jede dal...
Tesim se na Vas (Poly prej ne;-)