Hlásíme se z postupoveho stanoviště Miltenberg, resp. dnes již 20 km před Aschaffenburg. Stále pokračujeme, nikdy se nevracime, a to ani když namísto levé strany Mohanu vyslapneme omylem po práve. Ono je to tu znacene casto na víc směru a cyklostezka je na obou březích. Co se týče Mainradweg, tak je to opravdu vysoce luxusní stezka. Po povrchu by se nemusel bát vyrazit žádný inlinista, značení je téměř 100%, i ve městech, dokonce tu krásne značí i objizdky / Umleitung. S autem se Radler sotva potká a obvykle mu dává přednost. Často u stezky potkáváme lavičky, odpocivadla, případně dětské, či senior parky. Malo, skoro vůbec prameny s vodou. Terén je víceméně rovný, jen občas se nadjizdi na most, nebo kolem zdymadla, těch tu je mraky. Jediné, co nás vždy trochu potrapi, jsou šikany u železnice, nebo jiném neprijemnem miste, kt. nás very long vehicule opravdu obtizne vytaci. Potkáváme tu téměř výhradně důchodce, německé, kt. ale šlapou statečně, i v protisměru, obložení různým množstvím brasen, téměř vždy menším než my, neboť využívají různé Gaststatte a Zimmer Frei. Také na rozdil od nás se stravují v Biergarten, které jsou tu velmi četné, některé opravdu pěkně, ale o cene / kvalitě piva už jsme psali.
Krajina je zde, kde Mohan vykrucuje zatacku, nyní divocejsi, zvláště krásný je červený kámen (asi granit, Lenka BTX promine), z nějž tu trčí skaliska a obcas nějaký hrad, či ruina. Od řeky se pnou prudké svahy, připomínající ty kolem Kacaku a Berounky. Občas je střídají Weinberge, vinohrady, které letos zřejmě vynesou dobrou úrodu.
Z měst byl krásný Lohr a/M, ale i Wertheim, kde centrum tvoří sevrene úzké uličky hrazdennych domku, utulne dvorecky a kosteliky. Obvykle pozorujeme zivot ve městě, zda se, že není špatný, kaficka, kavarnicky, v každé vesnici se ted v létě koná Bier, nebo Weinfest, Bratwursty na těchto Volksfestech tečou proudem. Potkali jsme i pár mladíků v kroji, což jsou kratasy s laclem, pumpky a kožené polobotky. Jinak samozřejmě všude vlaji vlajky, ponejvic na autech, šampionát neboli WM tu hýbe světem.
Po nekolika dosti horkých dnech jsme shledali, že je na čase se umýt, Maruska vypadala už trochu jako cikane, a ubytovali jsme se v kempu. Za 2 osoby a malý stan jsme vyplazli 16.50, tak si říkáme, že tu vodu do kachnicky pro Marusku získáme snad jinak. Polní pich se nám ale daří dobře, a to nás drží nad vodou. Dnes jsme měli vytecne nové brambory s cuketou a mladou cibulkou a nás jediný vklad bylo zde zakoupené máslo naší oblíbené značky Gut&Gunstig (za euro vyjde levněji než v CR). Po dnešní návštěvě sadu skoro můžeme vařit svestkova povidla... I Marušce čerstve ovoce a brambory chutnají víc než presnidavky.
Počasí dnes, noční déšť, který ráno nepřestal, nás donutilo zůstat na noclezisti u jezera asi do 16h. Tak jsme si uzili, aspoň někteří, tu vandrackou pohodu, kdy prší a ve stanu se dá jen ležet, spát, nebo jíst, je-li co. Kaca zprvu neměla moc dobrou náladu a chtěla stopovat kamión do Cech, ale oběd to spravil (Poly opět prokázal mistrovské ovládání vařiče drivkace s vlhkym dřevem ve větru). Teď jsme se ale o kus premistili a zítra bychom rádi překonali hustě osidleny úsek kolem Frankfurtu vlakem až do Mainzu. Zde vyrazíme podél Rýna, ale také plánujeme část kolem Kolína přejet s železnici, uvidíme, jaká bude první zkušenost s přepravou 2KsV u Deutsche Bahn. Jsme v půlce výletu, tedy časově, km pres 700.
Napiste nám komentář, budete-li mít chuť.
Žádné komentáře:
Okomentovat