Od Mohanu k Rynu

Počasí se od středy, kdy jsme od rána lezeli ve stanu a pozorovali šedou oblohu a tukani kapek do celty, výrazně zlepšilo. Tak jsme se ve stredu večer přesunuli o malý kousek, ráno zas o další a pak jsme jeden velký 130 km dlouhý usek kolem Frankfurtu překonali pomocí železnice. Byla to nejdražší nepouzita jízdenka v našem životě. 45 euro, z toho 10 za zavazadlo, i když kola tu jezdí zdarma, nám nadrazacka napocitala, protože nás autobus asi nepripominal kolo. A to jsme ještě dvakrát projeli město, než jsme našli to správně nadrazi. Nakladka probehla hladce díky velmi dlouhým vytahum jsme vyjeli zvlášť Poly s 2kolem a bagáží, zvlášť Kaca s Maru a vozíkem tazenym za oj. Jesteze jsme na místě byli brzy, dříve než důchodci, neboť jsme si mohli stroj i pohodlně otočit a az poté jej oni zaskladali svými, o poznání menšími velocipedy. Cesta probíhala dobře, Maruska byla spokojena a navazovala vztahy se všemi cestujícími okolo, což byly hlavně slečny, tak byl zas spokojený tatínek. Navíc jsme za jízdy dobijeli naše telefony a foťák. Průvodci se ale za 1.5hod nedostavil, což nás nemotivuje příště kupovat zas lístek.
Vystoupili jsme v Mainzu, což je velké město. Meli jsme tu menší hostinu, extra kebab a coko zmrzlinu, dohromady sa 10 eur, tak jsme usoudili, že chtít příspěvek na cestu by bylo dosti troufale. Ale Maří doprovázela zebrajiciho kytaristu tancem, vahali jsme, jestli ji nepujcit za podíl na zisku. Moc se ji líbilo ve zdejším Domu, který celý prelezla po 4. Osockovali jsme benzinku o vodu a jeli z města ven. Nyní již kolem Rýna. To je řeka mnohem větší než Mohan. Ale začátek byl velmi urodny. Zahrádky byly sice plne hospodařících Turku, kteří nám toho uz v zivote dali hodně, ale prilehle rozlozite sady nám poskytli parádní vísne, takove jaké jsme snad v životě nejedli. I Maru propadla polnimu pichu a z nízkých vetvicek si cesala a rozpatlavala vísně sama. Ideální pro rodiče ;-)
Přežili jsme nocni bourku, kdy Maru tancila v rytmu blesku a hromu. Ráno jsme navštívili místního lékaře, aby svou ostrou pinzetkou vyndal Marušce klíště z ucha. Nyní jedeme hned podél Rýna, kt. má vodu vysoko, co chvíli se tu plavi mohutné lodě a nad námi ční kopce a nedobytne hrady a zriceniny. Rynska romantika. Uvidime, zda bude kam hlavu složit...